Každý prvek v modelu má přirozenou sadu stupňů volnosti (DOF). Rovinný povrch má například tři stupně volnosti (jeden translační a dva rotační) a jednoduchá díra má čtyři stupně volnosti (dva translační a dva rotační). Stupně volnosti každého prvku v modelu musí být relativní vzhledem k prvkům, které prvku v modelu předcházejí. Pokud v modelu nejsou prvky, které by dostatečně zavazbily všechny stupně volnosti prvku, měl by být daný prvek nastaven jako prvek základny. Případně může být použit ke stanovení základny z dílčích základen (cílů).
Při přidání prvního prvku do modelu například neexistují žádné prvky, ke kterým by mohl být nový prvek zavazben, takže by měl být nastaven jako prvek základny. Některé typy prvků nemusí být nastaveny jako prvky základny, měly by však být použity ke stanovení základny z dílčích základen.
Obecně platí, že se první prvky v modelu nastavují jako prvky základny a používají se ke stanovení dominantního referenčního rámce (dominantního DRF) součásti. Prvky použité ke stanovení dominantního referenčního rámce by tudíž měly být do modelu vloženy jako první.