Vyžadovaný minimální koeficient bezpečnosti svarového spoje během únavového zatížení n f představuje poměr únavového zatížení a vypočteného napětí svarového spoje n f ≤σ A / σ a nebo n f ≤τ A / τ a .
U cyklického zatížení svarových spojů jsou některé faktory ovlivňující bezpečnost spoje již zohledněny přímo ve výpočtu únavové pevnosti spoje, například provozní podmínky, typ a provedení svaru a spolehlivost. Tím se výpočet liší od statického výpočtu. O to větší pozornost je nutno při návrhu součinitele únavové bezpečnosti věnovat jakosti provedení svaru. Vzhledem k povaze cyklického zatížení (zvláště zatížení se střídavým průběhem) vznikají v nehomogenním svaru vysoké koncentrace napětí, které značně snižují únavovou bezpečnost spoje. Z tohoto hlediska bývají nejrizikovějším místem svarového spoje přechody mezi svarem a základním materiálem. Vruby nejvíce působí v místech nevhodného provedení svaru nebo jeho obrábění. Nepříznivý vliv na životnost svaru má také špatně provařený kořen tupého svaru či neprovařená mezera v kořeni koutového svaru.
Doporučená minimální hodnota součinitele bezpečnosti během únavového zatížení je uvedena v rozsahu n f = <1,5...3> a závisí na vzoru únavového zatížení. Obecně platí, že z hlediska únavové životnosti svarového spoje je střídavé zatížení méně příznivé než zatížení pulsující.
Vliv průběhu zatížení na bezpečnost svarového spoje je dobře patrný z následujícího obrázku. Rozmezí doporučených minimálních hodnot součinitele bezpečnosti v závislosti na hodnotě součinitele nesouměrnosti cyklů r = σ n / σ h je vyšrafováno.
