Cínové bronzy mají vysokou pevnost a mez únavy, jakož i velkou odolnost proti opotřebení. Proto se osvědčily jako materiál značně zatěžovaných kluzných ložisek snášející i dynamická namáhání. Přísada olova snižuje tvrdost cínových bronzů až na 50 HB, zlepšuje přizpůsobivost a jímavost tvrdých částic a zvyšuje odolnost proti zadírání, aniž by výrazně poklesly hodnoty pevností.
Přísadou hliníku se dosahuje vysoké tvrdosti bronzů, 140 až 160 HB i zvýšení pevnosti, což předurčuje tento druh materiálu pro nejvýše zatěžovaná pouzdra za malých kluzných rychlostí. Přísadou zinku se získávají tzv. červené bronzy s nízkou tvrdostí, okolo 60 HB, které mají výbornou odolnost proti zadírání.
Horní hranice přípustných provozních teplot je u slitin mědi určována nejvyšší dovolenou teplotou použitého maziva. Teplota 150 °C u olověných bronzů s vysokým obsahem olova se nemá překračovat. Doporučená drsnost povrchu pouzder je 0,4 mikrometru, hřídelů 0,2 mikrometru. Maximální zatížitelnost se pohybuje v rozmezí 28 až 35 MPa při obvodové rychlosti 1 až 2 m/s, pro rychlost 10 m/s se udává maximální zatížení do 3 MPa. U bronzů s přísadou olova a zinku se udává maximální zatížení až 42 MPa. Použití cínových bronzů není příliš výhodné z ekonomického hlediska.