Ukládání výkresů

Výkresové soubory nebo vybrané objekty můžete ukládat stejně jako v jiných aplikacích. Můžete také nastavit automatické ukládání a zálohování souborů.

Při práci s výkresem si svou práci často ukládejte. Tím zabráníte ztrátě dat v případě výpadku proudu či jiné neočekávané události.

Přípona výkresových souborů je .dwg, a pokud nezměníte výchozí formát souboru v dialogu Možnosti, budou se výkresy ukládat v nejnovějším formátu výkresového souboru. Ve výchozím nastavení program při každém uložení vytvoří záložní soubor předchozí verze výkresového souboru. Zkušení uživatelé doporučují nechat zálohy zapnuté.

Pokud byste někdy potřebovali vrátit se k předchozí verzi, můžete přejmenovat soubor .bak, který je ve stejné složce jako výkres, na soubor s jiným názvem a příponou .dwg.

Poznámka: Limit znaků pro název souboru DWG (včetně cesty) je 256 znaků.

Příkazy RULOŽ, ULOŽJAKO a ULOŽ

Podle toho, co chcete provést, existuje několik užitečných rozdílů mezi těmito příkazy.

  • RULOŽ. Pokud již byl aktuální výkres alespoň jednou uložen, program uloží výkres a nebude vyžadovat nový název souboru. Jestliže aktuální výkres nebyl nikdy uložen, zobrazí se dialog Uložit výkres jako. Příkazy pod všemi ikonami Uložit používají v rámci celého uživatelského rozhraní příkaz RULOŽ.
  • ULOŽJAKO. Uloží kopii aktuálního výkresu pod novým názvem souboru nebo do nového umístění. Nový název souboru či umístění se stane aktuálním výkresem a předchozí výkres se zavře bez uložení jakýchkoli změn.
  • ULOŽ. Pokud byl výkres v aplikaci AutoCAD již dříve uložen, tento příkaz uloží aktuální výkres do souboru se zadaným názvem či umístěním, ale aktuální výkres ponechá beze změny. V aplikaci AutoCAD LT funguje příkaz ULOŽ stejně jako příkaz ULOŽJAKO.

Změna výchozí složky výkresů

Při každém spuštění produktu je složka, která byla naposledy použita k otevření nebo uložení souboru, nastavena jako výchozí cesta ve standardním dialogu pro výběr souboru. Případně je možné určit stálou výchozí složku pomocí ikony zástupce ve Windows. Další pokyny naleznete v části Změna výchozí složky výkresů níže.

Automatické ukládání

Ve výchozím nastavení program automaticky uloží výkres každých 10 minut od posledního uložení. V dialogu Možnosti na kartě Otevřít a uložit můžete interval automatického ukládání prodloužit nebo zkrátit, případně automatické ukládání zcela vypnout. Ukládání jsou obvykle přírůstková, což je u větších výkresů znatelně rychlejší než úplná uložení. Přírůstková ukládání vedou k dočasně větší velikosti souboru, dokud se nevyvolá úplné uložení na základě nastavení systémové proměnné ISAVEPERCENT, kterým se optimalizuje velikost výkresového souboru.

Poznámka: Pokud chcete vynutit úplné uložení, nastavte systémovou proměnnou ISAVEPERCENT na hodnotu 0 a uložte výkres. Uložení do jiného formátu vždy vede k úplnému uložení.

Správa velikosti výkresových souborů

V některých případech může být velikost výkresových souborů větší, než se očekává. Následující seznam obsahuje běžné příčiny.

Většinu těchto problémů lze vyřešit pomocí příkazu ČISTI nebo -ČISTI. Dále můžete provést například následující kroky:

Osvědčeným postupem je vytvořit několik menších výkresů. Pomocí příkazu XREF je slučte do hlavního výkresu a potom pracujte v menších výkresech.

Uložení výkresů do účtu cloudového úložiště

Cloudové úložiště se v poslední době stává populárním kvůli zvýšené přístupnosti, bezpečnosti souborů a spolehlivosti zálohy.

Práce v mezinárodním prostředí

Jestliže sdílíte výkresové soubory s pobočkami a společnostmi v jiných zemích a oblastech, mohou názvy výkresových souborů obsahovat znaky, které nejsou dostupné v jiných jazycích.

Pokud výkresový soubor vytváříte v jiné jazykové verzi operačního systému, nastanou následující skutečnosti:

obou případech budete moci otevřít výkresový soubor v produktech založených na aplikaci AutoCAD 2007 a novějších verzích.

Poznámka: Pokud výkresové soubory sdílíte se společnostmi, které používají dřívější verze produktu, můžete se vyhnout problémům s názvy souborů v asijských jazycích a jazycích používajících rozšířené znaky. Za těchto okolností nepoužívejte při vytváření názvu souboru vysoké hodnoty kódování ASCII nebo hodnoty s 80 hexadecimálními či vyššími znaky.