Mřížky se používají k vytvoření odvzdušnění nebo otvorů v tenkých stěnách součásti, které zajistí proud vzduchu k vnitřním komponentám.
Mřížky se vytvářejí promítnutím polí z jednoho nebo více 2D náčrtů na povrch součásti.
Pole, která se používají k definování geometrie mřížky jsou:
- Hranice: Musí tvořit uzavřený náčrt. Omezuje rozsah mřížky. Hranice je často vypouklá ve vzdálenosti povrchu součásti.
- Ostrůvek: Oblast vyplněná materiálem, obvykle uprostřed mřížky. Ostrůvek má často stejnou tloušťku jako skořepina. Musí tvořit uzavřený náčrt.
- Žebra: Jedno pole, které vyplňuje oblast mřížky. Vnější plochy žeber mají vzhledem k vnější ploše hranice buď stejný směr nebo mírně klesají.
- Výztuhy: Sekundární pole, které se obvykle přidává ke zvýšení tuhosti žeber.
Promítnutí vnější kontury ohraničení (a pásma tolerance 10 % kolem vnější kontury) musí zůstat celé uvnitř povrchu součásti. Uvnitř hraničního promítnutí nejsou povoleny žádné mezery (díry) v materiálu. Na následujících obrázcích jsou uvedeny příklady:
 |
Mřížka je v pořádku. Vnější kontura promítnutí hranice mřížky zůstává uvnitř cílového tělesa s 10% tolerancí. |
 |
Mřížka nebyla vypočítána. Vnější kontura promítnutí hranice mřížky není celá uvnitř cílového tělesa. |
 |
Mřížku nelze vypočítat. Vnější kontura promítnuté hranice mřížky je příliš blízko okraje cílového tělesa (tolerance vzdálenosti je menší než 10 %). |
Náčrt hranic je jediný povinný prvek při vytváření mřížky. Oblast otvorů prvku mřížka je zaznamenána v části Příčný řez toku a v parametru Reference. V průtočném profilu nejsou zvažovány volitelné úhly zešikmení.