V některých případech se vnitřní rohy nehodí pro řešení modelováním projekce zemního tělesa. Ve skutečnosti se často výsledek modelování projekce zemního tělesa liší od toho, co bude provedeno v terénu. Na příkladu průmětu stavby si ukážeme techniku, která využívá to nejlepší z nástrojů návrhových linií i nástrojů modelování projekce zemního tělesa.
Cvičení uvedená v této části jsou také k dispozici ve formě těchto dvou výukových programů: Modelování zemního tělesa z komplexního průmětu budovy a Použití návrhových linií k úpravám zemního tělesa.
Budeme vycházet z podkladu stavby s již přiřazenými základními výškami. V tomto případě se horní část podkladu nachází ve výšce 402 stop, spodní část je ve výšce 400 stop.
Obrázek 18: Přehled podkladu stavby
Předpokládejme, že v tomto případě chceme vytvořit krajnici okolo podkladu širokou 1,5 stopy a poté vytvořit sklon k povrchu existujícího terénu o velikosti -1 %. Zpočátku se může zdát, že modelování sklonu zemního tělesa představuje ideální volbu pro obě tyto úlohy, nicméně oblast okolo rampy vyžaduje větší možnosti ovládání, než jaké může poskytnout samotné modelování sklonu zemního tělesa. Podívejme se, co se stane, když u tohoto průmětu zkusíme použít první parametr – modelování zemního tělesa na vzdálenost 1,5 stopy.
Obrázek 19: Podklad stavby s modelováním sklonu zemního tělesa
2D pohled na obrázku 19 vypadá dobře, ve 3D pohledu na obrázku 20 si ale povšimněte zakřivení spádu poblíž rampy:
Obrázek 20: Zakřivení spádu u rampy
Vzhledem k tomu, že rampa je strmější než stanovený 1% příčný sklon, neexistuje za daných omezení vhodný způsob modelování sklonu zemního tělesa, který by tento stav vyřešil. A co je důležitější, vnitřní část krajnice je teď podstatně strmější než 2:1, což způsobí ještě větší problém při snaze o spádování k povrchu.
Potřebujeme proto lepší možnosti ovládání této oblasti, než jaké máme k dispozici při modelování sklonu zemního tělesa. Čáru svahování modelování sklonu zemního tělesa nelze upravovat jinak než změnou parametrů zemního tělesa, protože je plně řízena těmito parametry. Místo toho můžeme pomocí příkazu Stupňovité odsazení vytvořit hranu paty svahu, kterou lze upravovat ručně, a vyřešit tak oblast okolo rampy. Nejprve spustíme příkaz Stupňovité odsazení se stejnými parametry, jaké byly zadány pro modelování sklonu zemního tělesa (1,5' při -1 %). Tento úvodní krok přináší v podstatě stejné řešení svahování jako verze s modelováním sklonu. Protože se však jedná o stupňovité odsazení, můžeme při upřesnění tohoto řešení využít úplnou sadu nástrojů pro úpravy návrhových linií. Dále použijeme příkaz návrhových linií Zaoblení s poloměrem 15', který vytvoří hladce zaoblený přechod mezi rohy obou podkladů, jak ukazuje obrázek 21.
Obrázek 21: Zaoblení vložená na každou stranu rampy
Zaoblení návrhové linie využívá výšky existující návrhové linie, které hladce interpoluje po celé délce zaoblení, jak ukazuje obrázek 22.
Obrázek 22: Výšky zaoblení
Všimněte si, že jsme použili některé další nástroje pro úpravu návrhových linií, pomocí nichž jsme vyřízli tuto část zemního tělesa a nastavili požadované výšky hrany krajnice.
Abychom nyní získali hladkou návrhovou linii, ze které povedeme spádování, použijeme pro spád k povrchu parametr 2:1 a vytvoříme výplňová zemní tělesa k ovládání vnitřních částí. Každé modelování násypu zemního tělesa musí být zcela ohraničeno návrhovými liniemi. Na obrázku 23 jsou dobře vidět kosočtvercové značky pro dvě násypová zemního tělesa: jedno pro podklady stavby a rampu mezi nimi a druhé pro obvod obou podkladů a oblast mezi zaobleními a rampou.
Obrázek 23: Projekt spádovaný k povrchu
Obrázek 24 ukazuje stejné zemní těleso ve stínovaném 3D pohledu. Šedá oblast (1) vyznačuje násyp zemního tělesa, které představuje krajnici, zlatá oblast (2) označuje násyp zemního tělesa podkladu a zelená oblast (3) představuje modelování sklonu zemního tělesa k povrchu.
Obrázek 24: 3D zemní těleso
Existuje několik dalších detailů, které je třeba vyčistit:
- Část oblouku rampy (oblast 1 na obrázku 25) má nepříliš zdařilou triangulaci.
- Jeden z trojúhelníků sousedících s rampou (oblast 2) je příliš strmý.
Obrázek 25: Problémy s triangulací
Při opravě triangulace bude potřeba nastavit nižší hodnotu rozteče mozaiky ve skupině zemních těles. Jak je vidět na obrázku 26, ne vždy je možné tuto hodnotu v dialogu Vlastnosti skupiny zemních těles, protože ji lze nastavit jen tehdy, je-li zapnuta možnost Automatické vytvoření povrchu. Toto nastavení se ale využívá i u příkazu Vytvořit odpojený povrch a při triangulaci násypu zemního tělesa. V této situaci je nejlepším řešením zapnout možnost Automatické vytvoření povrchu, změnit rozteč mozaiky z výchozí hodnoty 10 stop na 1 stopu a poté možnost Automatické vytvoření povrchu opět vypnout. Po zapnutí možnosti Automatické vytvoření povrchu je potřeba kliknout na tlačítko Použít, aby se projevily provedené změny nastavení.
Obrázek 26: Změna rozteče mozaiky
Když je rozteč mozaiky správně nastavena, je třeba aktualizovat modelování násypu zemního tělesa. Nejjednodušším způsobem, jak to lze provést, je vybrat vnitřní návrhovou linii (podklad stavby) a použít příkaz PŘESUN s hodnotami (0.0, 0.0, 0.0). Výsledky ukazuje obrázek 27.
Obrázek 27: Opravená triangulace na jedné straně
Oblouky na rampě (oblast 1) mají nyní vhodnější triangulaci, ale trojúhelníky na pravé straně (2) nejsou rozděleny správně. Tento poslední problém vyřešíme přidáním další návrhové linie k násypu, která umožní ovládat výšky stejným způsobem, jako je tomu při použití povinné spojnice na povrchu.
Nejprve vytvořte křivku v oblasti, kterou je potřeba upřesnit.
Obrázek 28: Vložení návrhové linie
Poté použijte příkaz Vytvořit návrhové linie z objektů. V tomto případě chceme provést přiřazení výšek ze zemních těles tak, aby nová návrhová linie začínala ve vhodných výškách. Vložení přechodových lomových bodů v podélném spádu není nutné. Triangulace násypu se upraví tak, aby odpovídala nové návrhové linii, jak ukazuje obrázek 29. K přesnému ovládání této části násypu zemního tělesa lze použít kterýkoli z nástrojů pro úpravu návrhových linií.
Obrázek 29: Vyřešená triangulace
Obrázek 30 ukazuje 3D pohled na upravené zemní těleso.
Obrázek 30: Konečný výsledek ve 3D
Na příkladu společného použití návrhových linií a dovedností souvisejících s modelováním projekce zemního tělesa jsme si předvedli typický postup zpracování návrhu, vytvoření počátečního zemního tělesa a jeho následnou optimalizaci pro specifický terén daného projektu.
Z uvedeného vyplývá, že jakmile porozumíte koncepci návrhu zemního tělesa a zvládnete příslušné základní postupy, můžete při řešení problémů spojených s návrhem konkrétního projektu kombinovat projekce s návrhovými liniemi a přitom využívat širokou škálu dostupných operací.