Příprava

Chcete-li simulovat dynamický pohyb sestavy, určete mechanické spoje mezi součástmi a přidejte k součástem síly (vnitřní, vnější nebo obojí). Sestava je nyní mechanismem. Spoje lze vytvořit třemi způsoby:

• Pomocí příkazu Automaticky převést vazby na standardní spoje, který je ve výchozím nastavení zapnutý, v dialogu Nastavení dynamické simulace. Aplikace automaticky převede vhodné vazby sestavy na standardní spoje.

  Sady čelních ozubených kol vytvořené v aplikaci Design Accelerator obsahují automaticky vytvořené valivé spoje. Úhel sklonu, úhel záběru a parametry účinnosti jsou zkopírovány do dynamické simulace. Aby bylo možné využít automatický převod vazeb, musí být sada ozubených kol nastavena jako flexibilní.

  Automaticky vytvořené spoje lze upravit, a tím změnit počátek a vektory rámové konstrukce.

• Vložit spoje pomocí dialogu Vložit spoj.
• Pomocí příkazu Převést vazby sestavy postupně ručně převedete vazby sestavy aplikace Autodesk Inventor na standardní spoje.
  Poznámka: Pokud je příkaz Automaticky převést vazby na standardní spoje aktivní, můžete pomocí dialogu Vložit spoj vkládat pouze prostorové standardní spoje.

Úpravy sestav z důvodu jednodušší simulace

Pokud chcete, aby byla simulace rychlejší a robustnější, proveďte v sestavě před nebo po přidání spojů a sil tyto změny:

1. Pečlivě zvažte sestavu a účel simulace.
2. Zjistěte, které komponenty sestavy jsou k simulaci nezbytné.
3. Zjednodušte sestavu na nejvyšší možnou míru.
   Poznámka: Aby nedošlo ke ztrátě informací o návrhu, změňte kopii sestavy.
   • Izolujte sestavu, kterou chcete studovat.

     Pokud například chcete prostudovat rameno rypadla, nepracujte přímo s celkovou sestavou. Celkovou sestavu zkopírujte a nepotřebné části odstraňte. Tím usnadníte sestavování a správu modelu a zvýšíte celkový výkon.

   • Vytvořte podsestavy, které se pohybují jako pevná tělesa.

     Sestava může obsahovat například řadu šroubů, které mají pouze zajistit, aby se dvě komponenty stále dotýkaly a byly vzájemně nehybné. Vytvořte podsestavu, která obsahuje uvedenou dvojici komponent a šrouby. Zde vám může pomoci funkce snížení úrovně.

4. Izolujte příslušné komponenty a jakékoliv jiné komponenty, které mají na simulaci zjevně vliv.

   Zvažte velikost a toleranci potřebných výsledků, aby bylo možné určit míru znatelného efektu.

5. Než přidáte 2D dotykový spoj, zajistěte, aby normály komponent, jejichž hrany nebo profily slouží jako vstup, směřovaly od spoje (2) a aby do sebe vzájemně nepronikaly nebo se neprotínaly (1).
   

Fungování dynamické simulace

Zde jsou uvedeny základní informace o dynamické simulaci v aplikaci Inventor, jak pracuje a na co mají vliv podmínky modelu.

• Dynamická simulace pracuje pouze se soubory sestav aplikace Autodesk Inventor (.iam).
• V dynamické simulaci jsou používány fyzikální vlastnosti asociované s jednotlivými součástmi, tj. hmotnost, matice setrvačnosti a poloha těžiště.
• V prohlížeči dynamické simulace se mohou vyskytovat vypnuté nebo neaktivní součásti, ty jsou ale nečinné a k simulaci je nelze použít.
• Počátek sestavy je považován za počátek jejího souřadnicového systému. Hlavní roviny definují osy X, Y a Z tohoto souřadnicového systému. Je umístěna ve skupině Ukotvené . Kliknete-li v prohlížeči na položku Pevný, zjistíte, které součásti jsou považovány za součásti bez stupňů volnosti.
• Podle výchozího nastavení jsou po otevření souboru sestavy vazby sestavy převedeny na standardní spoje mezi součástmi. K vytvoření standardních spojů nedojde, pokud mezi součástmi neexistují vazby sestavy nebo pokud byla vypnuta možnost Automaticky převést vazby na standardní spoje.
• S podsestavou bez flexibility lze pracovat jako s jedním tuhým tělesem. Součásti jsou vždy tuhá tělesa. Nelze definovat mechanické spoje mezi součástmi podsestavy, která není flexibilní.
• Protože součásti jsou tuhé a ve spojích není žádná vůle, mechanismy mohou mít příliš mnoho vazeb. Pokud například určíte spoj, který omezuje stupeň volnosti již omezený existujícím spojem, mechanismus bude nadměrně omezen.
• Příkaz Barevné mobilní skupiny přiřadí všem členům mobilní skupiny jiné (předdefinované) barvy. Pomocí tohoto příkazu lze rychle zjistit, které komponenty jsou obsaženy v mobilní skupině a jaké jsou prostorové vztahy této skupiny s dalšími skupinami.