Analýza součásti

Příkazy analýzy umožňují kontrolovat součást za účelem ověření její geometrické kvality před výrobou.

Lze provést několik typů analýzy modelu a k analýze je možné vybrat plochu, sešití nebo celé objemové těleso součásti. Výsledky budou uloženy v prohlížeči do složky analýz v pořadí, ve kterém byly vytvořeny (poslední analýzy se zobrazí v dolní části seznamu ve složce). V grafickém okně je vždy zobrazena pouze jedna analýza. Pokud je k dispozici analýz více, je možné je vybrat a řídit jejich viditelnost pomocí prohlížeče.

Analýzy mohou být vytvořeny v prostředí součástí nebo v konstrukčním prostředí. Analýzy vytvořené v konstrukčním prostředí jsou ovšem dočasné, nemohou být uloženy a nezobrazují se v prohlížeči. Při zavření dialogu Analýza budou tyto analýzy odstraněny. U analýz prováděných v konstrukčním prostředí existují další tři klíčové rozdíly:

• Kromě výběru ploch a sešití je možné k analýze vybrat také skupiny.
• K hřebenové analýze zakřivení je možné vybrat dráty.
• V konstrukčním prostředí není dostupná analýza řezu.

Tip: K analýze součásti v souboru sestavy dvakrát klikněte na součást v sestavě pro přístup do prostředí součástí.

Zebra analýza

Zebra analýza, nazývaná také analýza hladkosti, analyzuje spojitost povrchů promítáním rovnoběžných čar na model. Výsledky ukazují, jak se světlo odráží od povrchu, abyste mohli zjistit oblasti, kde se musí kvalita povrchu zlepšit.

Křivost je matematické naznačení vyhlazení mezi dvěma křivkami nebo povrchy. Míra změn směru se označuje jako křivost. Vyhlazení křivky je obvykle označováno pomocí písmena G a čísla.

Navázání G0 (bod) znamená, že se koncové body dotýkají. Přechod mezi dvěma hranami nebo povrchy je značný. Tento přechod může být ostrý nebo pozvolný. Následující obrázek ukazuje zebra analýzu průsečíku G0 mezi dvěma plochami. I když se plochy střetnou, pruhy se nesrovnají.

Kontinuita G1 (tečna) je hladký přechod mezi křivkami. Zdá se, že se tyto dvě křivky pohybují na spoji ve stejném směru, všimněte si ale míry změny (rychlosti) křivosti. Následující obrázek zobrazuje zebra analýzu průsečíku G1 mezi dvěma plochami. Mezi těmito dvěma plochami existuje tečné zaoblení. Hrany pruhu se sice srovnají, obsahují ale ostrý úhel.

Kontinuita G2 (křivost) je velice hladký přechod mezi křivkami. Tyto dvě křivky jsou shodné v koncových bodech, jsou tečné a mají ve spoji stejnou „rychlost“ (křivost). Následující obrázek zobrazuje zebra analýzu průsečíku G2 mezi dvěma plochami. Mezi těmito dvěma plochami existuje hladká (G2) zaoblení. Hrany pruhu jsou srovnány a mezi plochami mají vyhlazený přechod.

Analýza úkosu

Analýza úkosu vyhodnocuje, zda má model přiměřené zešikmení mezi součástí a formou (na základě směru vytažení) a může se vyrábět odléváním. Spektrum zobrazuje změny úhlu zešikmení v zadaném rozsahu a jejich korelaci s plochami, jejichž zešikmení není dostatečné. Různé směrové vektory se mohou projevit různými výsledky.

Analýza řezu

Analýza řezu poskytuje základní (Zjednodušená) nebo detailní (Rozšířená) informace o jednom nebo více řezech vnitřku součásti. Analýza řezu rovněž zjišťuje, zda daná součást splňuje minimální a maximální tloušťku stěn.

Typ Zjednodušené analýzy vygeneruje pohled řezu součástí v jedné rovině řezu. Typ Rozšířené analýzy poskytne tabulku detailnějších informací o vícenásobných oblastech řezu modelem společně s příslušným obrazem průřezu.

Analýza zakřivení

Analýza zakřivení zobrazuje zakřivení a celkovou hladkost ploch, povrchů, křivek náčrtu a hran modelu. Analýza zobrazuje diagram vektoru zakřivení, který vyjadřuje zakřivení prostřednictvím řady připojených trnů vycházejících z křivky. Relativní délka křivky se rovná zakřivení křivky v místě počátku osy. Delší trny označují oblasti s větším zakřivením a kratší trny označují menší zakřivení.

Analýza povrchu

Analýza povrchu zobrazuje zakřivení povrchu pomocí barevného přechodu. Zobrazení barevného přechodu poskytuje vizuální vyjádření zakřivení povrchu pomocí jednoho ze tří dostupných typů analýzy povrchu – Gaussova, Max. křivost nebo Střední křivost.