Algoritmy modelování zemního tělesa v některých komerčních produktech určených pro stavitelství využívají jednoduchou metodu projekce paprsku. Z průmětu je jednoduše promítnut paprsek s danými kritérii, který umožní nalezení průsečíku s povrchem. Tato metoda však neřeší v plné míře situace, kde se zemní těleso samo protíná v 3D, jako například v ostrém vnitřním rohu, nebo kde je zemní těleso promítnuto za poloměr průmětu, jak ukazuje obrázek 8.
Obrázek 8: Projekce mimo poloměr průmětu
Obrázek 8 ukazuje příklad, ve kterém má průmět zaoblený roh s poloměrem 50 stop. Zemní tělesa jsou promítána 100 stop od povrchu a zemní tělesa podél dvou sousedních stran se protínají daleko od rohu. Oblast průsečíku může být dosti složitá, mají-li dva segmenty různé výšky průmětů nebo rozdílné promítání sklonu, což vede k nestejným výškám v místě styku.