Energetická nastavení řídí chování vytváření energetického modelu. Řídí také volitelné použití dalších informací uvedených v modelu aplikace Revit, například vlastnosti materiálů a tepelné vlastnosti prostorů.
Pří provádění počáteční energetické optimalizace není nutné měnit energetická nastavení. Před změnou výchozích energetických nastavení se seznamte s celkovou koncepcí Energetické optimalizace pro aplikaci Revit.
panel Energetická optimalizace
(Energetická nastavení).
Aplikace Revit nabízí 4 režimy vytvoření energetického modelu z architektonického modelu.
Použít stavební prvky: Tento režim vyberte, pokud máte podrobný architektonický model. Viz Vytvoření energetického modelu: Podrobný architektonický model.
Použít koncepční objemy: Tento režim se používá u starších pracovních postupů. Tento režim je k dispozici pouze pro podporu starších modelů. Některá rozšířená energetická nastavení se vztahují pouze na tyto starší režimy. Tato nastavení nejsou k dispozici, pokud je režim nastaven na možnost Použít koncepční objemy a stavební prvky. Viz Vytvoření energetického modelu: objemy.
Použít koncepční objemy a stavební prvky: Tento režim vyberte, pokud model obsahuje pouze objemy, pouze stavební prvky nebo kombinaci těchto dvou typů prvků, což je užitečné při provádění energetické optimalizace pomocí metody Smíšený návrh.
Ve většině případů byste měli použít výchozí režim: Použít koncepční objemy a stavební prvky.
Použít místnosti nebo prostory: Tento režim vyberte, pokud model obsahuje místnosti nebo prostory. Tato metoda využívá objemy definované v modelu budovy, které jsou založeny na místnostech nebo prostorech v modelu. Tyto objemy nemusí být tak přesné jako objemy vytvořené pomocí energetických nastavení. Před použitím této metody přidejte do modelu místnosti nebo prostory.
Vyberte úroveň, pod kterou je povrch energetického modelu pravděpodobně v kontaktu s terénem pro přenos tepla.
Pro budovu, jejíž přízemí je částečně podzemní (například při vestavbě do svahu), použijte jako terén podlaží, které je z větší části obnažené. Rozdíly v energetické analýze jsou obvykle docela malé.
Do energetické analýzy jsou zahrnuty všechny stavební prvky a/nebo koncepční objemy přiřazené k zadané fázi nebo dřívější stavební fázi. Prvky a objemy přiřazené k pozdější stavební fázi jsou z energetické analýzy vypuštěny.
Parametry Rozlišení analytického prostoru a Rozlišení analytického povrchu poskytují důležité informace použité algoritmem při vytváření energetického modelu.
Výchozí hodnoty těchto parametrů zajistí optimální rovnováhy mezi přesností energetického modelu a dobou zpracování většiny modelů aplikace Revit. Protože se však velikost, složitost a kvalita modelu aplikace Revit mohou značně lišit, bude pravděpodobně nutné tyto parametry upravit, aby poskytovaly větší přesnost nebo aby se zkrátila doba zpracování energetického modelu, případně obojí.
Při zvýšení hodnot parametru Rozlišení analytického prostoru a Rozlišení analytického povrchu se čas potřebný k vytvoření energetického modelu výrazně zkrátí.
Při snížení hodnot těchto parametrů se čas potřebný k vytvoření energetického modelu výrazně prodlouží.
Výsledkem snižování daných hodnot nemusí nutně být přesnější energetický model. Například nižší hodnota Rozlišení analytického prostoru může mít za následek menší mezery mezi prvky aplikace Revit; může také způsobit vypuštění některých analytických prostorů z důvodu mezer mezi architektonické prvky, které byly při vyšší nastavené hodnotě ignorovány.
Zadáváním jiných hodnot v různých modelech pochopíte, jak tyto parametry fungují. Viz také části Proces vytváření energetického modelu, Prostory v energetickém modelu a Povrchy v energetickém modelu.
Zadejte vzdálenost měřenou od vnější stěny směrem dovnitř, která bude definovat obvodovou zónu. Toto nastavení by mělo být vždy použito spolu s nastavením Rozdělení obvodové zóny.

Jádro budovy má zátěže vytápění a chlazení, která se liší od obvodu, protože není přímo vystaveno žádným vnějším povětrnostním podmínkám nebo dennímu světlu proudícímu skrze okna. Typická hloubka obvodové zóny je 4–5 m.
Nastavení hloubky zóny obvodu je významnou součástí automatického dělení na tepelné zóny, zvláště u budov s velkým otevřeným půdorysem nebo dřívější objemové studie. Další informace naleznete v části Prostory v energetickém modelu.
Tuto možnost vyberte k rozdělení obvodu budovy (s výjimkou jádra) na samostatné tepelné zóny. Toto nastavení by mělo být vždy aktivní, pokud je hloubka obvodové zóny větší než nula.
V obvodových zónách jsou často přesnější odhady spotřeby energie. Například v pozdně letním odpoledni může být na západní fasádě zaznamenán přírůstek tepla, ale na východní fasádě nikoli. Obvodové zóny umožňují zpracovat energetické analýzy těchto obvodů zvlášť. Další informace naleznete v části Prostory v energetickém modelu.

Tato hodnota se používá k zabránění použití nechtěných tepelných zatížení a vlastností na analytické prostory jako jsou duté tvary stropů a malé vertikální prostory, například šatníky a malé úložné prostory. Pokud průměrná výška analytického prostoru spadá pod tento práh, bude automaticky přiřazena k zařízení nepodmíněné zóny. Všechny analytické prostory určené jako nepodmíněné nebudou zahrnuty v žádných analýzách systémů. Analytické prostory nemají výšku, takže hranice průměrné výšky prostorů se určí rozdělením objemu podle plochy.
Výchozí hodnota je 6 stop a je řízena jednotkou délky v dialogu Jednotky projektu.
Pomocí této hodnoty se podobně jako u hranice průměrné výšky prostorů zabrání použití nechtěných tepelných zatížení a vlastností na analytické prostory. Pokud plocha analytického prostoru spadá pod tento práh, bude také přiřazena k zařízení nepodmíněné zóny, aby byla vyloučena ze všech systémových analýz.
Výchozí hodnota je 1 čtvereční stopa a je řízena jednotkou délky v dialogu Jednotky projektu.
Zadejte výchozí cestu pro zprávy energetické analýzy.
Chcete-li otevřít dialog Rozšířená energetická nastavení, klikněte na tlačítko Upravit.